Semena (případně plody nebo plodenství) těchto rostlin mají různé háčky a osténky, které se přichycují k povrchu těla živočichů (např. lopuch, kuklík). Jiné rostliny vylučují lepkavý sliz. Na epizoochorii se významně podílejí také ptáci (ornitochorie). Zvláštním, ale častým typem rozšiřování vodních rostlin je ulpívání semen na ptačích nohou (např. leknín). Takto mohou překonat vzdálenost i několik stovek kilometrů. Někdy jsou oddělovány tzv. synzoochorní rostliny, které spoléhají na to, že jejich semena živočich někde zapomene (pozření živočichem semena nepřežijí). Klasickým příkladem jsou zásoby ptáků a veverek (např. dub, líska, jírovec).
Živočichové
konzumují plody s dužnatým oplodím a poté jejich nestrávená
semena s tvrdým osemením šíří trusem (např. ostružiník, jmelí). Některá semena dokonce nemohou vyklíčit,
pokud neprojdou trávicím traktem živočicha. Druhy, jejichž semena roznášejí
převážně ptáci, je lákají hlavně pestrým zbarvením (např. jeřáb), zatímco savci jsou lákáni zejména výraznou vůní
(např. ostružiník).
Vodou se šíří semena vodních i suchozemských rostlin, která vydrží déletrvající působení vody (vylučují voskové látky) nebo dokáží díky mezibuněčným prostorám v oplodí či osemení plavat na hladině (např. kosatec, rdest). Některé plody a semena mívají přídatná zařízení, která jim umožňují zakotvit v bahně (např. blatouch, šmel). Existují i rostliny, jejichž semena se rozšiřují pomocí dešťových kapek (např. rozchodník). Jejich plody se za vlhka otevírají a semena jsou deštěm vymršťována ven.